Baví mě žít a dělat věci trochu jinak. I díky tomu jsem toho hodně zažil a na ledacos přišel. Věřím, že vám moje zkušenosti pomohou posunout se o kus dál.

…

Je mi dvacet dva let. Jsem hlavně člověk, který si užívá života a všech jeho možností. Konkrétně umělec, sportovec, investor, podnikatel a produkční, ale i mnoho dalšího.

Od dětství se věnuji sportu a umění, sportu všeobecně – běhání, plavání, lyžování, kolování, bruslení, lezení, vodákování. Umění primárně bojovému a potom tanci. V karate jsem dokonce několik let reprezentoval Českou republiku, na medailových pozicích jsem se na mistroství Evropy umístil několik let po sobě v různých kategoriích i disciplínách. Neopomenul jsem ani vzdělání v hudebním světě, díky tomu ještě dnes zahraji několik skladeb na klavír a vím, jak se drží housle a kytara.

Ve škole jsem nikdy neměl problém. Respektive jsem tam chodil, nic moc nedělal a měl dobré známky. Z páté třídy jsem šel na dnešní Mensa gymnázium, tehdejší Buďánku, abych po dvou letech přešel na tradiční gymnázium Voděradská – tam jsem rychle zjistil, že tudy cesta nevede a vrátil jsem se zpět. I to mě brzo přestalo bavit a cítil jsem, že musím něco zásadního změnit. To mi bylo patnáct let.

Díky troše štěstí jsem se dozvěděl o možnosti vycestovat na rok do jiné země v rámci studia na střední škole. Nebylo o čem přemýšlet – podal jsem žádost, byl přijat a jel jsem. A tak jsem prožil rok v centru Spojených států amerických, Denveru Colorado. Zkušenost, kterou doporučuji každému, kdo takovou možnost má. Opravdu nevím o ničem, co by jednomu dalo v téhle životní fázi více, než důkladné poznání kultury z druhého konce světa. Lepší snad může být už jen nezápadní stát.

Během mého pobytu v Deveru jsem si také poprvé uvědomil, že škola možná není jediná možnost, jak získat hodnotné znalosti a zkušenosti potřebné k úspěšnému životu.

Vrátil jsem se do České republiky a bez problému pokračoval ve studiu na Mensa gymnáziu. Teď již v septimě, tedy třeťáku sedím celé dny s laptopem na lavici a mrhám časem. Nějak mi nejde do hlavy, proč tam vlastně jsem a co budu dělat dál. Jako každý správný mladý muž jsem plánoval jít studovat na vysokou školu. Respektive jsem si to chvíli myslel. To než mi došlo, že na vysokou školu jít nechci. Neexistoval totiž obor, který by mě zaujal natolik, abych do něj investoval pět let svého života.

Říkal jsem si, že radši budu studovat přímo život. Již tehdy jsem totiž znal spoustu lidí, kteří buď pracovali, nebo studovali, ale v každém případě byli zmatení a často nespokojení. Sice žili svůj život, ale vždycky je něco trápilo, vždycky byl nějaký problém a hlavně vždycky „museli“ něco dělat. A já z duše nesnáším, když něco musím dělat. Jsem si totiž docela jistý tím, že vůbec nic dělat nemusím.

O to víc, toho pak totiž mohu opravdu udělat.

Nicméně když jsem zjistil, že nechci jít studovat vysokou školu, logicky jsem se sám sebe zeptal, proč studuji to gymnázium. Vždyť tam už několik let jen sedím a dostávám dobré známky. Když jsem se o tom bavil s lidmi, samozřejmě mi říkali, že aspoň tu maturitu bych si udělat měl. Co kdyby náhodou, jistota je jistota. Jak si asi dovedete představit, na to jsem moc neslyšel. No a tak nezbývalo nic jiného než ze školy odejít.

Doma to vzali, nejsem totiž flákač, šel jsem hned pracovat. A nemohl jsem se toho nabažit, navíc jsem v té době již žil na vlastní pěst.

Měl jsem štěstí (jak už to tak bývá, když mu jdete naproti) a narazil jsem na skvělou firmu plnou mladých schopných lidí. A protože jsem pracovitý, mladý a schopný, rychle jsem se tam našel. Zjistil jsem, že učit se věci zkušeností a s chutí je způsob, který mě v životě posouvá stokrát rychleji, než škola. Nic totiž neděláte zbytečně, pracujete na tom, na čem chcete, způsobem, kterým chcete a pro výsledky, které mají reálnou hodnotu.

Díky téhle firmě jsem se naučil nespočet věcí – to name a few obchodní schůzky, menežment malého i velkého týmu, interní schůzky, hodnotu loajality, efektivní komunikaci, rozdíl mezi zodpovědným a nezodpovědným zaměstnancem, ale taky jak řídit velkou dodávku nebo auto s vozejkem. S firmou jsem rostl a pracoval na větších a větších projektech. No a po nějaké době jsem se začal rozhlížet zase kousek dál.

Věděl jsem, že tady už dál ne, a že ač mi dosavadní model velmi vyhovoval, dál už bych spokojený nebyl. Tak jsem se jednoduše začal ptát lidí kolem sebe, jaké jsou možnosti, přemýšlel jsem, co bych mohl vytvořit. Netrvalo dlouho a měl jsem několik nápadů. Ty jsem postupně rozvíjel a díky tomu poznával další a další zajímavé lidi. Zjistil jsem, že se dá networkovat. A tak jsem začal networkovat. Taky jsem zjistil, že mít dobrý nápad ještě zdaleka nic neznamená. A tak jsem se bavil dál, a to také furt dělám.

Utvrdil jsem se v tom, že mým hlavním cílem je být v životě spokojený a hned tím druhým, je pomoct lidem kolem mě k jejich vlastní spokojenosti. No a na tom se snažím pracovat, a to hlavně sdílením svých myšlenek.

Aktuálně píšu tenhle blog, jako investor vlastním několik nemovitostí, jako tanečník tančím a jako sportovec sportuji. Nejdůležitější pro mě je, že si to všechno neskutečně užívám.

Kus už jsem ušel, ale stále jsem na začátku skvělé a dlouhé cesty a sám jsem zvědavý, co se na ní stane!